Tak uspesne jsem dorazila do Jakarty, na letisti to bylo ale hodne zmateny. Po hodine jsem se dostala ven a zacla hledat wifi. Podarilo se mi odeslat jednu zpravu hostitelce, ze jsem na letisti a jinak nic. Za lokalni simku s netem chteli asi 600 kc, na to jsem se vykaslala protoze se to da koupit levneji!!!
Pak jsem to tedy riskla a sla hledat rovnou taxi, ktery me odveze na danou adresu. Uz jsem byla trochu nervni, protoze se stmivalo. Po 15 minutach dohadovani me vzal asi za 250, coz byla dobra cena na to, ze jsme jeli asi hodinu a jeste pres myta. Cestou jsme se dvakrat ztratili a ridic neumel anglicky ani dobry den. Nakonec jsme dojeli na extremne frekventovanou ulici, kde ridic uz fakt nevedel tak jsem se tam nejake omladiny musela ptat, jestli tu moji hostitelku neznaji 😂😂 znali a uspesne jsme se nasly 😂
Dina stejne jako mnoho ambicioznich Indonesanek se chce pratelit s evropany a take miri d Holandska delat au-pair. Jejich dum je hodne jednochy, sprcha spociva v polevani se vodou ze skopku, ale postel mam, tak dobry 😂 Nic moc jim tu nefunguje, vsechno rozbite, ale tv, smartphony a internet slape vzdycky 😂😂
S jeji pomoci jsem si konecne poridila simku s netem za 180 kc. Huraaaaa.
Jidlo ve warungu: Please not spicy. …..dlouhe premysleni …. okay rice, beef and sauce … stejne mi horela huba.
