A je tady další přesun! Jsem tak ráda, že mi všechno vychází jak podle plánu, ale zároveň spontánně (hlavně co se společnosti lidí týče). Stále tu s někým trávím čas, pokaždé pár dní s někým jiným.
V Kutě jsem potkala další 2 lidi (francouze Mika a belgičanku Elenu), ke kterým jsem se připojila na cestu do Amedu. Podělili jsme se i o hezké ubytování v bungalovu přimo na pláži.
Přímo před hotelem bylo super místo na šnorchlování, jen ta pláž nebyla tak hezká, jako v Kutě. Večer jsme našli potapěčské centrum a potom šly s Elenou na jógu. Jídlo je tady super! Čerstvá ryba s grilovanou zeleninou a rýží asi za 65 kč. Amed je rybářská vesnice, takže co vyloví, jde rovnou na gril :).
V tomto městečku také panuje dokonalá konkurence. Všichni nabízejí to samé za podobné ceny. To správné místo si ale musí člověk vychytat. Je tu milion potapěčských center, restaurací s mořskými plody, joga lessons, transportů na výlety, prodejen lístků na loď… Jak si pak člověk má vybrat. Navíc většina balijců jsou opravdu neschopní, pomalí lidi a nestydi se za nekvalitní služby říct majlant.
Vybrali jsme si potapěčské centrum Divers Cafe, kde jsem se nakonec rozhodla udělat licenci na Open Water. Cena byla v přepočtu nějakých 7000 Kč (5 ponorů) a zahrnuto bylo i ubytování na 3 noci a 3 obědy. Hodně fér si myslim. Hned jsem vyfasovala knížku, kterou si musím nastudovat. Do toho se mi teda vůbec nechtělo.
Druhý den byl docela nuda. Celé dopoledne jsem sledovala videa o potápění a pak si četla tu knížku a vyplňovala evaluation… Fakt mě to nebavilo, ale ležela jsem u pěkného hotelu s bazénem, kam jsem si občas skočila.
Pak to teprv začlo. Další den mě čekalo praktické cvičení potápění, a jsem fakt ráda, že už mám nějaké malé zkušenosti z Egypta. Bylo to dost náročné, měla jsem si sundat masku pod vodou a zase nandat, simulovat že mi došel kyslík a podobný blbosti. Pak jsme plavali k podvodním sochám. To byla paráda!!! Cestou jsme potkali další potapěče, kteří signalizovali nějakou rybu a ukázali za sebe. Nevěděla jsem, co to je, ale hned jsem tam plavala. Byla to obrovská chobotnice! Tak super, už vim, jak signalizovat chobotnici:):)
Ačkoli jsme se potápěli jen do 10 metrů, byla dole docela kosa. Trochu jsem z toho nastydla a večer byla nemocná. Naštěstí jsem to přespala a ráno byla ready na další ponory. První dva byly zase cvičení pod vodou… opět extrémně náročné, hlavně simulace různých emergency situací. Je to ale dobře, aspoň člověk ví, jaký je to pocit, mít pod vodou nějaké potíže.
Odpoledne jsme vyrazili ještě s dalšími potapěči do oblasti Tulamben na vrak USS Liberty a Off Shore. Byla to tam taková potapěčská dálnice. Ale moc pěkné!! Na Off Shore jsem potkala obří hejno makrel, do kterého jsem vplula a rybičky plavaly všude kolem mě :)) Nějak jsem zapomněla hlídat, v jaké jsem hloubce, až na břehu mi počítač ukázal 21m !! U břehu byly šílené vlny a kameny, dost špatně se lezlo ven. Ne úplně ideální pro začátečníky. Ještě s tou těžkou kyslíkovou bombou na zádech… no dost jsem se nadřela.
USS Liberty vrak byl parádní :):) Opět dav potapěčů, myslím že jsem se dokonce s někým srazila 😂😂😂 Kousek od vraku, v nějakých 15 metrech nás čekalo překvapení. Byla tam taková „underwater garden“ tlama žraloka, domeček s nápisem Indonesia a terasa s lampou a houpačkou ;)😂 tak jsme se tam s mým parťákem pohoupali, to byla největší sranda 😄😄
Jinak chápu, že potápění je spíš relaxační sport, nicméně na mě jsou všichni hrozně pomalí. Já jsem pořád kolem všech ze všech stran plavala jako delfín, taky jsem na konci měla ze všech nejmíň kyslíku 😂
Večer jsme s lidma z potápění udělali skupinku, a vyrazili do skvělého baru na skále, kde byl úžasný výhled na západ slunce nad vulkánem. Hrál tam DJ chillovou muziku, dali jsme tam pár pivek a potom šli do Bob Marleyho baru na živý reggae koncert a večeři. Tenhle den byl za celou dobu v Amedu nejskvělejší!!!
Tak jsem se v tomhle městečku trochu zasekla… 😄😄 Asi stejně jako v Kutě 😄 Čtvrtý den ráno jsem dokončila svůj Open Water kurz. Napsala jsem písemný test, teď uz jsem oficiálně potapěč!!!
Také jsem dostala potapěčský deník, kam jsem si zaznamenala všechny ponory. Teď můžu sbírat razítka!! :):)
Hned potom jsme vyrazili na další 2 ponory. První byl z lodi – spot Pyramids. Opět bych řekla nic pro začátečníky, při vstupu do vody byly šílené vlny, výstroj jsme si museli obléknout až ve vodě a viditelnost pod vodou byla mizerná. Navíc dole byl proud!!! Po uplavání pár desítek metrů nás ale čekala úžasná podívaná. Pyramidy jsou tam postaveny zřejme ze železa a jsou obrostlé korály. Potkali jsme dvě želvy a sting rays (nevim jak je to česky). Všude spousta modrých hvězdic a kapraďovitých korálů.
Druhý ponor byl kousek vedle na Coral wall. Šli jsme tam z pláže, opět šílený vlny až jsem si odřela holeň o korál. Čekala nás podívaná na strmý hluboký útes, až jsem dostala trochu závrať :):) Cestou zpátky byl trochu nudný úsek nad kontinuálním polem „lettuce corals“, tak jsme s Elenou předváděly jógové pozice pod vodou 😂😂
Tímto končí můj potapěčský pobyt v Amedu a na závěr musím doporučit svého instruktora Mohammeda z #diverscafediveresort. Velmi zodpovědný osobní přístup a pečlivá příprava na potápění! Díky moc a vidíme se v Marsa Alam 😆:)
Hodnocení Amed: 9/10
Parádní!!! 9 protože jsem tu nechala majlant… pivka lítaly sem tam, každý den gurmánské hody ve stylu seafood, džusy, kafíčka, pak jsem si zaplatila extra dive a nakonec ztratila potapěčskou masku.
Opět koho by zajímaly přesné lokace, KLIKNI ZDE.