Musím se s vámi podělit o moje zážitky z cesty, jak jsem jela do Ameriky. Nebyla to úplně nuda a vlastně to bylo super! Obecně mi dlouhé cestování vůbec nevadí, naopak to mám ráda a aspoň se víc těšim. Ani s časovým posunem nemám problém 🙂
10. června 2017, 19:00 EST
Na letišti v Praze za Gate už probíhá boarding. Setkaly jsme se tu s Eliškou – mojí spolucestující do Montauku za stejným účelem. Už před tím jsme si psaly a zjistily jsme, že letíme stejným letadlem.
Letadlo Turkish Airlines odletělo v 19:20 směr Istanbul. Byl to celkem krátký let, asi 2,5 hodiny. Po přistání bylo před půlnocí místního času. Letiště v Istanbulu je obrovský a děsně přelidněný. Nedivim se, že to byl i terč teroristů. Je to tam samej divňák v prostěradle.
Chtěly jsme se tam trochu porozhlédnout, ale než se člověk procpal davem aspoň do centrální části, docela to trvalo. Nakonec jsme našly polstrované lavičky, kde jsme si ustlaly a bylo to tam pohodlný! Myslím, že tak 4 hoďky jsme se tam mohly vyspat.
Na let do New Yorku byly docela přísný kontroly. Několikrát prohlíželi pas, víza, ptali se co tam budeme dělat, prohledávali batohy a odevzdávaly jsme notebooky, který nesmí na palubu.
Letadlo bylo super. Velký, prostorný, moderní. Obrazovky s lepšíma sluchátkama než z Prahy, deka, polštář, balíček s pantoflema, maskou na spaní, špunty do uší a nechyběl dokonce kartáček na zuby a pasta. Ono je to docela fajn, když máme letět 11 hodin!
Cesta utekla rychle, zkoukla jsem Pasažéry a Krásku a zvíře, dalších pár hodin jsem spala. Protože jsem seděla u okýnka, při přistání jsem pozorovala Long Island a Manhattan! Paráda!
stopem do montauku
Všechno proběhlo bez problému – přechod přes kontroly a imigrační, i cesta na Jamaica Station, odkud nám měl jet vlak do Montauku. Blbý bylo, když jsme tam přišly ve 12:09 a ten vlak měl jet ve 12:10. Po koupení toho lístku jsme zjistily, že další jede v 9:40 haha. No tak jsme se snažily marně dopátrat, jestli se tam dá dostat jiným způsobem, stejně jako jsme marně hledaly wifi. Infrastruktura veřejných služeb v USA je doopravdy nanic – jak je vidět už první den.
No nic… jako nejlepší možnost nám připadalo jet vlakem do města Patchogue, které je někde uprostřed Long Islandu. Paní na informacích nám poradila, že je to tam docela hezký a můžem se tam porozhlédnout, než pojede večerní vlak do Montauku. To teda jakooo takovou dobu se nám tam čekat nechtělo. Venku bylo asi 40 stupňů, my 20kilový kufry … co jako s tim máme dělat??
Tak jsme se v Patchogue vydaly směrem k hlavní silnici směrem k dálnici a začly stopovat s papírem s nápisem MTK. Docela sranda. Doufaly jsme ve velkou americkou káru s obrovskýma kolama a klimatizací a v ní 30ti letýho týpka, kterej zrovna míří do svýho letního sídla v Montauku, kam nás pozve na párty.
Do 10 minut zastavil týpek ve skoro rozpadlý káře, že teda jako do Montauku nejede, ale hodí nás tam za příspěvek na benzín. To by jako šlo, vzhledem k tomu, že tam dorazíme ve 4 odpoledne místo v 1 ráno. Michael mohl vážit tak 100 kg, kufr neunesl, auto bylo plný krámů a vepředu byly kelímky od mekáče a lahve s Colou. Nejvíc mě pobavilo, když na mojí otázku, jestli někdy cestuje odpověděl, že kouká na Discovery.
Michael nás dovezl až před motel a na závěr jsme si dali selfíčko.
Montauk Motel
V motelu nás čekala Katka z agentury a ubytovala nás. Tam jsme dokonce zjistily, že jsme s Eliškou spolu na pokoji! 🙂 Nejdřív to vypadalo, že budeme v 7-lůžkovém apartmánu – to znamená 7 holek na jednu koupelnu a kuchyňku…!! Pak nám byl nabídnut ještě 3-lůžkový pokoj, který je ale prý menší. No, rozhodly jsme se, že ho berem ještě před tím, než jsme ho viděly :))
Ubytování je super!!! Nechápu, jak někdo mohl tvrdit, že je to hnusný. Sice budeme v dvoulůžkovém pokoji tři, ale prostě máme svojí kuchyň a koupelnu. Není to sice úplně nejmodernější vybavení, ale všechno je čistý (až na opatlaný nádobí) a máme skoro všechno, co potřebujem. I osušky, toaleťáky a mýdla. Doneslo se k nám, že paní domácí je totální crazy freak a nejvíc všechno hrotí… ale nevim teda, na nás byla milá a řekla, že když budem potřebovat nějaký vybavení, ať jí řeknem a nic nekupujem. Tak nevím, co sem jezdilo za lidi.
A nejlepší věc na světě? Ta předzahrádka s posezením, slunečníkem, lehátky a grilem …. je naše!!! Yes!!!
Mám fakt radost, že je to všechno takhle! Město je moc krásný a motel taky. Žádnej spánkovej deficit ani šoky z časovýho posunu. Kolem půl 12 jsme šly prostě spát s dobrým pocitem z tohohle dne… Který trval reálně 32 hodin!! 😀
Takže jak jsem jela do Ameriky? Dobrodružně a netradičně!