Týden je za námi, utíká to fakt rychle. Začátky jsou nic moc, člověk to musí překousnout no. Lidi šílí, že nemají peníze a v práci se musíš potýkat s věcma, který v Česku prostě neděláš – třeba dělat, že děláš nebo small talk.
Chodím běhat s Eliškou a je to super!! Asi půl míle tu máme krásnej park Shadmoor, kde je „running trail“ s výhledem na oceán (fotky dole). Okruh z motelu je 5,6 km a zvládnu to s klidem na jeden zátah, což bych v Praze ani náhodou nedala. Dýchá se tady 1000x líp, takže pomalu zvyšuju tempo!
Párty zatím moc velká nebyla. S holkama jsme si řekly, že nejdřív něco vyděláme a pak půjdem pít, než abychom utrácely úspory a pak brečely. Koupily jsme si 6-pack piva Monatuk Brewery, 6% alkoholu a 11 dolarů, no nekupto! Pak ještě flašku vína a vypily to na pláži. Byla fakt sranda, ale na drinky v baru to ještě nevidíme :D.
Lidi na motelu začínaji chytat deprese. Je hnusně, oceán studenej, směny nemají, prachy docházejí a internet funguje jen na dobrý slovo. Já bych to ale tak černě neviděla, na každý situaci se dá nějak vytěžit. Když je hnusně tak mám čas psát tyhle slohovky, nebo si čtu knihu, nebo jdu běhat když neprší. Díky bohu, že oceán je ještě studenej a mě neštvou ty surfaři ve vlnách. Směny nějaký naštěstí mám a prachy neutrácim za blbosti.
Jak to jde v práci
Moje přátelství se sushimakerem pokročilo na další level! Když přijdu, řeknu mu Hi Andy, how´s going? A on se na mě dokonce zasměje! Chodím se k němu koukat, jak dělá sushi a ptám se ho na různý blbosti. Už mi odpovídá víc než jedno slovo. Brzo z nás budou nejlepší kámoši.
Už od čtvrtka (15.6.) dodnes (20.6.) je venku hnusně. Fouká studenej vítr, je mlha a občas prší. A tak mám málo směn a lidi do restaurace moc nechodí. Pěkně na h… Všichni slibujou, jak se to rozjede a bude narváno, tak všichni doufáme v dobré! Tvrdila to i pani, kterou jsem si stopla cestou do práce, když se mi nechtělo šlapat do kopce.
V práci je nutný naučit se 2 činnost – small talk a dělat, že dělám. Je to těžkej úkol, ale musim se překonávat žejo. Osobně radši fakt něco dělám a mluvim, když mám co říct. Kdo by měl nějaký hacky, jak to zvládnout líp, ať se mi ozve.
Small talk po Americku
Amíci se vyžívaji ve small talku. Small talk v podstatě znamená tlachat o blbostech a mluvit jen proto, aby se mluvilo. Kdo tuhle disciplínu nezvládne, je outsider. Osobně mě tlachat o blbostech štve, ale když se do toho člověk dostane, zjistí, že je to vlastně užitečná činnost i spolehlivej zabiják nudy v práci. Protože to pro mě neni úplně přirozený, musim fakt přemejšlet nad tim, co jim mám cpát za nesmysly.
„Hi guys, how´s goin?“
„Good, you?“
„Good. Were you, guys, out last night?“
„Oh yes, it was so hard.“
„Where was it?“
„The Point. Sunday funday you know.“
„The Point? Something special on Sundays?“
„Pretty good. Happy hours 11 to 1. Drinks for 3. No more Gin in my life.“
„Hahaha. I have to check it up next Sunday.“
„Guys, go to Sloppy Tuna tmorrow, ladies night yea?“
„Ohhh yea good to know.“
„Every Tuesday and Thursday!“
„Cool, guys let’s go there.“
….. No a takhle se dá kecat třeba hodinu.
Jak dělat, že dělám
Nesnášim to. Ještě víc než small talk. A než se ta sezóna rozjede, musíme to tady prostě dělat. Nejlepší je kombinace všech bodů níže v uvedeném pořadí, opakovat až do zavíračky. Druhá polovina je zábavnější a člověk to začíná mít na párku.
- Přerovnávat příbory a rolovat je do ubrousku.
- Stát a leštit sklenice šnečím tempem.
- Třídit meníčka.
- Doplňovat ubrousky.
- Doplňovat olivy, třešně, citrony, limetky a pomeranče na bar i když tam všechno je.
- Doplňovat chlast na bar.
- Doplňovat čistící prostředky.
- Doplňovat všechny možný blbosti, který už jsou stejně doplněný.
- Chodit po place a vykřikovat na kolegy „Hey wassap!“
- Učit kolegy sprostý slova česky.
- Pozorovat dalekohledem tlustý Američany na pláži a smát se jim.
- Koukat na TV za barem, kde dávaji wrestling a řikat barmanovi, že wrestleři jsou teplouši.
- Zakecat se u baru s hostem kterej přišel sám na téma šílený psychopati v Americe, který střílej do lidí, nebo Donald Trump.
- Zakecat se se starším párem (zpravidla cca 50 let) o Praze a o tom, co tady dělám.
- Jít do kuchyně a komentovat kuchařům jejich práci.
- Jít do kuchyně a hrotit personál, že neumí vyslovit moje jméno.
Tak příště o tom, co dělám, když nepracuju (momentálně spíš nepracuju a tak píšu).